Doteky homeopatie

Lenka Drobotun, Dis.Rhom.

homeopat registrovaný Českou komorou klasické homeopatie

Léčba traumatu metodou Somatické prožívání

“Vyřešení traumatu je obrovským darem a navrací nás zpět do přirozeného toku života, k naší osobní síle, harmonii a soucitu.” Peter Levine

Somatické prožívání = Somatic Experiencing® = SE (™) 

Metoda SE vychází z více než 40leté práce, zkoumání a praxe amerického psychologa a biologického fyzika Dr. Petera Levina Ph.D. Dr. Levine vycházel ve svém bádání mimo jiné z pozorování chování divokých zvířat, při kterém zjistil, že zvířata žijící ve volné přírodě, přestože čelí ohrožení na životě velmi často, jsou skutečně jen málokdy traumatizovaná. Dr. Levine si všiml, že poté, co událost ohrožení života u zvířete pomine, nastupují vzápětí automatické reakce, kdy se traumatická energie z těla přirozeně „vybíjí“ a organismus zvířete se v poměrně krátké době dostává opět do svého normálního způsobu fungování. Schopnost přirozeného průchodu traumatickou zkušeností má také člověk, ale ten na rozdíl od divokých zvířat v této zkušenosti častěji „uvízne“ a téma traumatické reakce nedojde ke svému přirozenému dokončení.
¨
Na základě svých zkoumání pak Dr. Levine vyvinul soubor nástrojů pro práci s autonomním nervovým systémem člověka, jejichž pomocí můžeme postupně zpracovat i staré traumatické zkušenosti a náš nervový systém regulovat směrem k jeho původní rovnováze.  Peter Levine tento přístup aplikoval při práci s válečnými veterány, oběťmi znásilnění, holocaustu, dopravních nehod, s lidmi trpícími pooperačními traumaty či chronickými bolestmi, a dokonce při práci s dětmi, které zažily traumatický porod. 

Metoda Somatické prožívání je jedním z nejefektivnějších nástrojů pro léčení traumatu vyučovaný po celém světě a vzdělávání ve své základní formě obnáší absolvování 3letého výcviku, spolu se stanoveným počtem supervizí a vlastních terapií.

V knižní podobě byla metoda Somatické prožívání u nás poprvé představena v knize Probouzení tygra. V návaznosti nato vyšly v českém překladu i další Levinovi knihy: Trauma očima dítěte, Prevence traumatu u dětí, Němé zpovědi, Léčba traumatu a Trauma a paměť.

Jak vzniká trauma

V metodě Somatické prožívání používáme pro vysvětlení mechanismu traumatu symbolické přirovnání našeho života k tekoucí řece. Proud vody, který v tomto přirovnání symbolicky připodobňujeme k naší životní energii, je plynule unášen v korytu řeky. Někdy se stane, že mu do cesty vstoupí drobná překážka, kámen, spadlý kmen stromu a pokud tato překážka není příliš velká, voda ji přirozeně obteče a plyne dál. Tuto překážku je možné přirovnat na úrovni lidské psychiky k tématům, která vyžadují větší životní nasazení, jsou pro nás výzvou, možná dají vzniknout drobným neurózám a náročnějším skutečnostem, kterými se zabýváme a hledáme cestu dál. V takovémto případě máme stále dostatek energie životním výzvám čelit a v konečném důsledku docházíme k pochopení a dalšímu životnímu posunu a vývoji. Pokud se ale stane to, že řece do cesty vstoupí překážka větší, pak v tomto místě vzniká vodní vír. Symbolikou velké překážky rozumíme na úrovni naší psychiky traumatickou zkušenost, která vstoupila do našeho života zpravidla příliš rychle, náhle, byla pro nás zahlcující a součástí byly pocity bezmoci, případně pak v další fázi i pocity studu a viny. Může se jednat také o více po sobě jdoucích událostí, které se udějí v raném věku a náš organismus není ještě dostatečně zralý na jejich překonání (tzv. vývojová traumata).

V případě průchodu traumatem je vždy podmínkou zdárné dokončení jednotlivých fází traumatické události, a toto zahrnuje mimo jiné dobrou souhru fungování dvou větví autonomního nervového systému – sympatiku (napětí) a parasympatiku (uvolnění). Při zdravé reakci na ohrožení uvolní parasympatická větev svou brzdu a umožní sympatické větvi zvýšit vzrušení a připravit se na vnímanou hrozbu. Zvýšené vzrušení mobilizuje reakce útěkem a útokem. Je-li úroveň vzrušení sympatiku extrémně vysoká a náš mozek v určité chvíli vyhodnotí situaci jako bezvýchodnou, dochází následovně k reakci znehybnění či zamrznutí. Při zdravém průchodu traumatem je pak každá z těchto fází zdárně dokončena, energie zvýšeného napětí po skončení traumatické události „vybita“ a znovu nastolena parasympatická fáze odpočinku a uvolnění. Tato přirozená reakce vybití a tělesného zpracování traumatu je přirozená také u člověka, ale v tomto případě často sehraje negativní roli paradoxně naše rozvinutější část mozku – neokortex, kdy „rozumná“ myslící část v nás nedovolí vývojově starším instinktivním vrstvám mozku ozdravný proces zdárně dokončit. K přerušení tohoto procesu pak v další fázi nastává například i vlivem medikace a neznalostí jednotlivých fází tohoto procesu z řad zdravotnického personálu. V případě, že přirozený průchod traumatem neproběhne optimálním způsobem, může vést v průběhu dalšího času k rozvoji mnoha psychickým či fyzickým potížím, které si mnohdy s traumatickým zážitkem už ani nespojíme.

Vrátíme-li se nazpátek k naší alegorii života s plynoucí řekou, pak v případě nedokončené traumatické reakce část naší energie uvízne v tzv. traumatickém víru, kdy na úrovni naší nervové soustavy probíhá neustálá snaha traumatickou reakci dokončit. Tento proces je z energetického hlediska velmi náročný a část naší životní energie přestává volně plynout a jako v našem symbolickém vodním víru se ve snaze o vlastní seberegulaci, točí stále dokola. Toto se může stát v případě, že je překonání situace pro nás příliš náročné a pravděpodobně by bylo náročné pro většinu lidí, případně nemáme k dispozici dostatek zdrojů (nedostatek energie, podpory okolí, další těžké okolnosti apod.). Trauma se děje také v situaci, kdy se traumatická událost stane v raném věku, kdy není zdárně dokončen vývoj a zrání naší nervové soustavy a nedojde k následovnému „ošetření“ a léčení skrze pečující osobu.

V případě traumatu či opakovaných traumat dochází v životě také k tomu, že se zužuje í naše komfortní zóna. Komfortní zónou, pro kterou v teorii SE používáme označení zelená zóna, rozumíme kapacitu naší psychiky cítit se dobře, a to i za okolností, které nemusí být příjemné. Její kvalita souvisí také s naší schopností čelit v životě stresu a schopnost stres dobře regulovat, nepodléhat mu fyzicky ani psychicky. Tato schopnost dobré seberegulace je v případě traumatizovaných lidí někdy i výrazně narušena a v rámci terapie Somatické prožívání pak schopnost pružné seberegulace postupně znovu obnovuje. Po zpracování traumatické zkušenosti mnohdy dochází k tomu, že vycházíme z tohoto procesu posíleni a plní sebedůvěry v to, že lépe rozumíme tomu, jak fungují mechanismy nervové soustavy čelit stresu a jsme pak i lépe vybaveni pro další těžké životní situace.

Na co je metoda Somatické prožívání vhodná

„Trauma netkví v události, ale v těle“
Peter Levine

Traumatickou událostí rozumíme jakoukoli událost, která se stala příliš rychle nebo náhle, byla v daný moment pro člověka zahlcující a vyvolávala pocit bezmoci. Pokud následovně neproběhla přirozená biologická reakce zpracování této zkušenosti, pak člověk v tématu „uvízl“ a mozek v průběhu dalšího času reaguje v mnoha situacích způsobem, jako by trauma stále probíhalo a nebylo pouze událostí, která se stala v minulosti. Dochází k větší či menší deregulaci nervové soustavy, a to se může projevovat mnoha způsoby jako například:


• pocit chronické napětí – stresu a neschopnost se uvolnit,
• poruchy spánku,
• neklid, ne(sebe)důvěra, podezřívavost,
• pocity bezdůvodného strachu,
• projevy hyperaktivity,
• stavy bezdůvodné agresivity a vznětlivosti,
• sebe ubližování,
• přílišné riskování a vyhledávání nebezpečných situací,
• stavy apatie, deprese, nechuti žít
• stavy zmatení, odosobnění, zapomínání,
• panická ataka a úzkosti,
• sexuální dysfunkce,
• závislosti,
• prožívání chronické bolesti
• potížemi chronické povahy kdekoli na fyzickém těle – zejména v oblasti trávení, ale také imunity, močových cest apod.
• syndromy (migréna, syndrom neklidných nohou,
• bulimie a anorexie
• až po těžké stavy PTSD (posttraumatická stresová porucha) nebo disociativní porucha osobnosti

Metodou Somatické prožívání můžeme pracovat na tématech spojených s:

• prenatálním obdobím a obdobím po porodu (ohrožení plodu, porodní trauma, chirurgické zákroky v raném věku…),
• operacemi a chirurgickými zákroky kdykoli v průběhu života (tzv. medicínská traumata).
• zkušeností s tonutím či dušením se,
• autonehodou,
• fyzickým poraněním,
• situacemi, kdy došlo k napadení člověkem nebo zvířetem,
• týráním, znásilněním, únosem,
• situacemi spojenými s válkou či přírodní katastrofou…

Neméně důležitou oblastí lidského života, kterou bereme při práci s traumatem v potaz jsou pak i traumata psychologická a emoční, která se stanou buď v dětství nebo kdykoli v průběhu dalšího života a jsou spojená s:

• pocitem nedostatku lásky,
• situacemi spojenými s odloučením, odmítnutím, zanedbáváním, ponížením,
• situacemi spojenými s úmrtím blízké osoby,
• pocitem studu a viny,
• neschopností se bránit a dělat v životě kroky, které si přeji…

Jak terapie Somatické prožívání probíhá

Postupy práce používané v metodě Somatického prožívání jsou poměrně specifické a v průběhu „sezení“ se používají techniky, kdy v průběhu práce s klientem „oslovujeme“ jeho téma na úrovni jednotlivých funkcí tzv. trojjediného mozku, který zahrnuje nejstarší část naší nervové soustavy tzv. ještěří mozek, dále vývojově mladší část limbického systému tzv. emoční mozek a nejmladší část neokortex, mozek myslící, logický. Účelem této terapie je znovu nastolení vzájemného souladu ve všech třech vývojových částech mozku a z toho plynoucí postupné obnovení vlastní seberegulace.

Při zažívání traumatické zkušenosti často dochází k tomu, že jsou narušeny naše fyzické či psychické hranice a v rámci terapeutického sezení pak znovuobnovujeme zdravou schopnost své hranice vnímat.

Pro úspěšnou práci není v podstatě ani třeba, aby klient věděl, co se mu stalo a co je skutečnou příčinou jeho potíží. Nepracujeme apriori s příběhem, který se stal, ale reakcemi a vzorci fyzického a emočního těla a postupně je uvádíme do většího a většího souladu s harmoničtějším fungováním. V průběhu terapie dochází mimo jiné k tzv. „vybití“ energie uzamčené v autonomní nervové soustavě a tímto osvobozováním se, pak vzniká možnost pro nastolení nových, zdravějších reakcí.

Zkušenost, kterou si naše tělo pamatuje dostává postupně nový tvar a jednotlivé střípky události která náš vesmír v určitém smyslu rozbila, dosedají na své místo, stávají se zkušeností minulou a my můžeme více a více zažívat to, že stav původního štěstí a pohody je nám opět dostupný.